Česky English
Jezdecká společnost EQUITANA Martinice
  19. duben 2018 - 22. duben 2018

Nejen o koních s Eduardem Petrovičem



Chorvatský stavitel na martinickém kolbišti

Stavitelem parkuru 14.ročníku a zahajovacího kola Českého skokového poháru 2015 v Martincích byl Eduard Petrovič z Chorvatska. “Edi”, jak mu již čeští jezdci důvěrně říkají, není na českých kolbištích žádným nováčkem.     V průběhu závodů jsme společně zavzpomínali na jeho první působení na české skokové scéně a povídali jsme si i o jeho začátcích a stavitelské kariéře.


Kdy a jak se stalo, že jste se poprvé objevil tady v Čechách?


Poprvé jsem byl v Praze začátkem května 2008, to byly mezinárodní závody CSI pro juniory a mladé jezdce. Bylo to pár měsíců před Mistrovstvím Evropy a tam jsem pak stavěl kurzy pro mladé jezdce.


Jaký dojem na Vás udělali čeští jezdci?

Čeští jezdci jsou velmi moderní, co se týká jejich stylu ježdění, způsobu výcviku a projevu na závodech. Můžete tu již vidět mnoho dobrých jezdců i koní. Někteří z těch nejlepších jezdců, které jsem viděl před pár lety, jsou již nyní úspěšní i na mezinárodní scéně. Mám dojem, že někteří 5 a 6 letí koně dosahují již opravdu nejvyšších kvalit v mezinárodním měřítku. Když mám možnost vidět české jezdce, kteří jezdili na mých parkurech, někde na mezinárodních závodech, držím jim palce a přeji si, aby měli úspěch.

Můžete nám v krátkosti říct jaké byly Vaše začátky, kdy a jak jste se rozhodl věnovat se stavitelství parkurů?

Nikdy jsem neplánoval kariéru stavitele parkuru, to se stalo až ve Švédsku v roce 1990, kdy jsem měl pád z koně a zlomil jsem si 4 žebra. Nějakou dobu jsem nemohl jezdit, tak jsem se rozhodl, že se účastním dvou kurzů pro nové stavitele, které byly právě v té době otevřeny. V roce 1992 jsem se přestěhoval ze Švédska zpět do Chorvatska a v té době jsem byl v zemi jediný, kdo takový kurz absolvoval. Zvali mě proto na závody a chtěli, abych stavěl i tam, kde jsem třeba i zároveň závodil. V roce 2001 jsem byl uveden na seznam FEI jako mezinárodní kandidát na stavitele parkurů a v roce 2005 jsem se stal mezinárodním stavitelem Level 3. V průběhu Mistrovství světa v Cáchách v roce 2006 jsem byl oceněn za druhý nejlepší kurz pro Grand Prix, což mi velmi pomohlo v mé další kariéře a stavěl jsem pak na mnoho významných závodech. Do této chvíle jsem stavěl 3 Mistrovství Balkánu, 1 Mistrovství Evropy mladých jezdců, 40 kvalifikací Světového poháru a asi 30 Pohárů národů a mnoho závodů v Chorvatsku, Srbsku, Slovinsku, Slovensku, České republice, Maďarsku, Švédsku, Irsku, Rakousku, Bulharsku a Řecku.


Jaká je vlastně Vaše původní profese?

Elektroinženýr, vystudoval jsem univerzitu ve švédském Helsingborgu. Žil jsem totiž ve Švédsku 31 let. Když mi byly 4 roky, rozhodl se otec odejít s rodinou za lepší prací a trochu se to protáhlo. Co se týká jezdectví, tak jsem absolvoval ještě tříletou trenérskou školu pro trenéry v disciplíně skoky ve Flyinge pod záštitou Švédské jezdecké federace. Pak mám ještě kvalifikaci FEI mezi-národního trenéra Level 2.

Jaké jsou požadavky, aby se zájemce mohl stát v Chorvatsku stavitelem parkurů? Jaký kariérní postup je pro stavitele u vás nastavený?

Zájemci musí být parkuroví jezdci s výkoností nejméně do 120 cm. Také musí mít nejméně 6 asistencí a pak se povinně účastní 2 seminářů. Pokud zvládnou úspěšně zkoušky, jsou zapsáni na seznam stavitelů, který je uložený na webových stránkách federace. Prvních 6 závodů musí mít mentora, který schvaluje jejich plánky parkurů.


Myslíte si, že je výhodou pro stavitele, když sám nejprve jezdí na koni a skáče parkury?


Viděl jsem dobré stavitele, kteří nikdy sami nejezdili parkury, ale já jsem stále přesvědčený, že to přece jen výhoda je. Zvlášť, pokud stavitel sám skákal parkury nejméně 130 cm. Také si myslím, že si takový stavitel spíš získá důvěru závodníků.

Jaké vzdělávací akce pro stavitele jste ve své kariéře absolvoval? Kdo ze stavitelů Vás inspiroval?

Absolvoval jsem mnoho různých kurzů organizovaných FEI a Švédskou jezdeckou federací. Nejvíc mi ale asi dal 8 denní kurz v Cáchách přímo ve škole pro stavitele parkurů „Aachen School of Course Design“. Mým vzorem byl Olaf Petersen a pak určitě Frank Rothenberger, ale dívám se na všechny plánky ze závodů, které jsou zveřejněny na internetu a analyzuji, co je v kurzech dobře nebo špatně. V dnešní době je již ve světě mnoho výborných stavitelů díky vzdělávacímu programu FEI a právě již zmíněné škole pro stavitele v Cáchách.


Jaké závody či destinace považujete za nejvýznamnější ve své kariéře?


Tak určitě to bylo Mistrovství Evropy mladých jezdců v Praze v roce 2008, to by bylo asi na prvním místě. Pak CSIO Bratislava, to jsou určitě také velmi výjimečné závody. Každý, kdo tam byl ví, jak zvláštní a krásné toto místo je. Když odbočíte z hlavní silnice, projedete menším lesíkem a před vámi se otevře nádherné kolbiště s obrovskými stromy, které jsou i v prostoru uvnitř arény. Toto musí každého stavitele inspirovat k tomu, aby postavil kvalitní kurz. Andrej Glatz zde každý rok odvádí skvělou práci.


Věnuje se koním i někdo z Vaší rodiny?


Jen má dcera, ale v současné době jí zabere hodně času studium.


Věnujete se ještě nějakým dalším oblastem v jezdectví kromě stavitelství parkurů?


Více než 30 let jsem skákal parkury do 145 cm a jezdil drezuru na úrovni M (u nás S). Nyní působím jako trenér a moji svěřenci vyhráli 59 medailí na Mistrovstvích Chorvatska ve skocích i drezuře ve všech kategoriích.


Jak se Vám stavělo tady v Martinicích?


V Martinicích je skvělá spolupráce s panem Martinem Peckou a i s asistenty na parkuru. Areál je moderní a nadstandardně vyba- vený a každý rok vybudují něco nového, jako třeba pevné boxy pro ustájení, rozšířené opracoviště apod. Všichni jsou ke mně vždy velmi přátelští a já se tam cítím jako doma.


Jak jste byl spokojený s výsledky VC? Očekával jste to? V čem myslíte, že byl pro jezdce největší problém?


Upřímně, byl jsem přesvědčený, že bude ve Velké ceně více bezchybných výsledků. Nepřipravil jsem příliš technicky náročný ani vysoký kurz a přesto bylo tolik chyb v trojskoku i na vodě. Věřím, že důvodem bylo i to, že pro většinu dvojic to byly první závody na otevřeném venkovním kolbišti a tak ještě byla u některých vidět nejistota v nájezdech na skoky. Celkem dost jezdců mělo smůlu, a i když se jen lehce dotkli bariéry, získali 4 trestné body.


Je něco, co byste třeba doporučil organizátorům, aby pro příští závody zlepšili?


Nic mě nenapadá, z mého pohledu jsou to skvělí organizátoři.

Jaké další závody v letošní sezoně plánujete?

Mám před sebou 25 závodů jako je třeba Celje, Kiskunhalas atd., ale před několika lety jsem slíbil své manželce, že jí vezmu na víkend do Paříže. Takže to bude asi nejdůležitější akce letošního roku (smích).


Moc děkuji za příjemný rozhovor a přeji hodně stavitelských, trenérských i osobních úspěchů. A určitě brzy na viděnou na českých kolbištích.


Markéta Šveňková


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář